Hlouček dívek sedících na dece pod stromem, chovajících panenky v náručí popíjejících čaj a mlsajících sušenky. Blik. Skupinka těch samých dívek běžících ulicí s balónky v ruce. Blik. Ty samé dívky skákající přes švihadlo smějící se svým holčičím vtípkům. Na druhé straně dívka se špínou za nehty a rozbitým kolenem, já.

   Před několika dny mi přišel e-mail s pozvánkou na jistou společenskou akci, které jsem se dnes zúčastnila. Protože to byla akce formální, vyžadovala se společenského oblečení.

   Dnes popravdě nevím, co chci napsat. Jsem hrozně zmatená. V poslední době se toho tolik stalo, tolik jsem se toho dozvěděla. Tolika věcem jsem byla svědkem. Nevím, co si mám o všem myslet.

  Kosení zahrady nepovažuji za relaxaci. Ne pro tělo. Pro mě není nic uklidňujícího na tom, běhat po naší rozlehlé zahradě za sekačkou a prolévat hektolitry potu, nicméně u toho alespoň nemusím přemýšlet a dovoluji svým myšlenkám volně a zběsile plynout na všechny strany.

  Protože máme zahradu opravdu velkou, asi tak třikrát větší než si nyní představujete, mám hodně času na to jen tak myslet na hlouposti a představovat si různé věci.

  Minulý týden, při pravidelném středečním kosení, ano kosíme každou středu, se mé myšlenky zatoulaly opravdu podivným směrem.

   Jsem velký fanda filmů a opravdu si užívám chození do kina. Ten zvuk a obraz mi sebelepší televize nemůže vynahradit. A hlavně, jde o ten pocit být v kině, plný sál cizích lidí, kterým se líbí a zajímá je přesně ten film co vás. Známí neznámí. Dnes ovšem nebyl sál plný cizích lidí.

  Protože nejsem osoba, která má času nazbyt, na televizi se moc nedívám. Nedávno se mi však poštěstilo urvat si trochu času pro sebe a být chvíli doma. Ta chvíle, kdy jsem po skoro měsíci zapnula televizi, byla téměř magická.  Protože jsem osoba milující hudbu, rozhodla jsem se pustit si nejmenovanou českou hudební televizi, jejíž název se shoduje s názvem smyslového orgánu.

  Protože hudbu poslouchám denně, ale pouze ve svém telefonu mobilním, zaměřila jsem se tentokrát na videoklipy a jejich zpracování. Náměty nejsou příliš originální a klipy se někdy liší jen velice nepatrně, ráda bych se na některé náměty zaměřila a podělila se s vámi o poznatky, které mé ne moc vitální oko zachytilo. (Mám obě oči).

   Jistě jste také zažili situaci, kdy ležíte před televizí s mísou plnou popcornu či chutných brambůrek vedle sebe a koukáte na napínavý film a v tom nejnapínavějším momentu, kdy se krásný a hodný hlavní hrdina, prototyp dokonalého muže, chystá vyznat své překrásné, inteligentní a tolerantní partnerce lásku, či kdy se chystá masový vrah zabít svou poslední oběť dojde k přerušení filmu a vy znechuceně vyslovíte slovo,které pro vás v tuto chvíli má význam nadávky:,,REKLAMA!". A zatímco vy se rozčilujete, protože musíte počkat nejméně deset minut, než znovu spatříte děj filmu, na televizní obrazovce už běží jedna reklama za druhou.

   Když už jsem si založila blog, na který hodlám přidávat své zážitky, zkušenosti nebo postřehy,a který jak skromně doufám bude číst alespoň jeden člověk, bylo by dobré se představit.