Zz | Konverzace o exkrementu

   Jsem velký fanda filmů a opravdu si užívám chození do kina. Ten zvuk a obraz mi sebelepší televize nemůže vynahradit. A hlavně, jde o ten pocit být v kině, plný sál cizích lidí, kterým se líbí a zajímá je přesně ten film co vás. Známí neznámí. Dnes ovšem nebyl sál plný cizích lidí.

  Měla jsem tu možnost potkat svého bývalého spolužáka, který byl kdysi mým dobrým přítelem. Jenomže, čas vše mění. Každý z nás odešel na jinou střední a následně na jinou vysokou. Ačkoliv od sebe bydlíme asi 30minut, nebyl čas a asi ani chuť se sejít. Možná jsme věděli proč.

  Naše několika minutová konverzace byla opravdu rozpačitá a trapná.

  A: Ahoj, neviděl jsem tě tak sto let, jak žiješ?

  B: *Sakra, takové konverzace nesnáším! * Čest, jo je to doba. Ale jo jde to, co ty?

  A: Jo super, škola ujde. A co ty jinak, Co nového?

  B: *Nového? Eh, sama nevím! Co říct? Rychle, už musíš něco říct, už se divně kouká! * Tak znáš to, všecko při starém, pohoda. Co ty?

  A: Taky tak.

 Minuta ticha.

  A: Přišla si na film jo? Jsem myslel, že jsi spíš typ Doba Ledová než Dark Knight.

  B: * Děláš si prdel?! *No víš, já jsem spíš na Star Wars a DK než Dobu Ledovou, né že bych jí neměla ráda nebo tak něco, ale víš jak. *Uteč! *

  A: O Star Wars mi ani neříkej, nesnáším to!

  B: * Jak jsme kdy mohli být kámoši? *Aha, no nic, bude muset jít, chci si ještě koupit popcorn. Tak se měj a užij si film.

  A: Jo, dík, ty taky. Ozvi se někde, zajdeme na pivo.

  B: *Tos  uhod! * Jasně, tak čau.

  A: Ahoj.

   Celý film jsem přemýšlela, kdy se to stalo? Kdysi dva nerozluční přátelé a teď? Prázdné věty plné klišé, falešné úsměvy a trapné chvíle ticha. Už asi stárnu nebo co. Tohle se mi nelíbí. Nakonec je ale možná dobře, že to tak dopadlo, nemohu být přeci kamarád s někým, kdo nemá rád SW! ←Ironie přátelé!