Pro představu

   Když už jsem si založila blog, na který hodlám přidávat své zážitky, zkušenosti nebo postřehy,a který jak skromně doufám bude číst alespoň jeden člověk, bylo by dobré se představit.

  Tak tedy, já jsem já.Říkejte mi třeba Zz. Je mi více než 15, ale méně než 30. Pocházím z jedné nejmenované vesnice, která by svou krásou překonala i Wonderland. Ne teď žertuji, je to děsná díra, kde na člověka ani pes neštěkne. Paradoxem je, že se mi tady líbí. Ale spokojená nejsem. 

  Jak je možná z předešlých odstavců patrné, miluji ironii a jsem mírně cynická. Sama sebe bych charakterizovala jako člověka společenského, libujícího si v černém humoru a v humoru ze samy sebe. Ráda se scházím se svými přáteli a vedu debatu o ničem, což pokládám za velice uklidňující činost. Některým lidem se ze začátku mohu zdát arogantní a chladná, věřte mi, není tomu tak. Lidé, kteří mě poznají blíže mají značné problémy se mě poté zbavit. Někdy jsem až zbytečně upřímná, ale bohužel, raději hned někomu řeknu, že je idiot, než mu mazat med kolem huby a za zády ho pomlouvat. Můj slovník obsahuje ohromné množství sprostých slov, které ke své hanbě  používám velmi často.

  Mou největší vášní je hudba, není dne, kdy bych alespoň na pár minut neměla puštěnou hudbu, má matka mě považuje za závisláka. Dalšími mými zálibami jsou četba, čtu téměř cokoli, téměř kdekoli a téměř kdykoli, dále pak ráda píšu, nejraději jen tak pro sebe do šuplíku, protože vždy, když něco načnu, nikdy to nedokončím. Dalo by se říci, že jsem seriálový maniak, shlédnu kde co, upíry počínaje sériovými vrahy konče. Ráda něco tvořím, snažím se tedy vymýšlet neustále nějaké aktivity, protože když se nudím, jsem nesnesitelná. Miluji, když mohu pomáhat lidem, nezáleží jestli zajdu babičce do obchodu nebo někde delší dobu dobrovolničím, ten pohled vděčných lidí je k nezaplacení. Jsem možná až přehnaně akční ve studiu anglického jazyka, nu což, vědomostí není nikdy dost, nicméně jsem hrdá na svou rodnou řeč, kterou považuji za nejkrásnější a nejkvětnatější na světě. Jen pomyslete kolika různými způsoby lze člověka poslat do prdele.

  Pokud jste dočetli až sem, gratuluji vám. Doufám, že vaše představa o mě není bůhví jak příšerná a pokud je, prosím třikrát se zhluboka nadechněte nechte si ji pro sebe. A hlavně nezapomínejse, že si libuji v ironii, tudíž je článek psán mírně ironicky. Krásný den všem.