Poslední dobou to tady zeje prázdnotou. Omlouvám se, ale tak nějak mě zaměstnává škola. A světe div se, vůbec mi to nevadí. Vždy jsem patřila k žákům, kteří brali školní docházku jako nutné zlo a spíše než kvůli látce, ji občas navštívili kvůli přátelům. Ejhle, správný výběr vysoké školy (i když až na druhý pokus) udělal své a já do školy nejen chodím pravidelně, ale i ráda!

 V poslední době hodně cestuji vlakem a MHD, kde se setkávám s mnoho zajímavými lidmi.

  Občas sama sebe přistihnu, jak přemýšlím nad tím, kdo daná osoba je, kam jede. Mé odhady jsou většinou naprosto špatné, poznám to, když slyším jejich rozhovor s dalšími cestujícími, ne, že bych cíleně poslouchala, ale někdy nelze některé konverzace přeslechnout.

   V dnešním semináři z literatury, jsme se, nečekaně, zabývali otázkou, co je to literatura. Odpověď není lehká, nemalou chvíli jsme řešili prostředky, jimiž je tvořena, mazali jsme hranice mezi jednotlivými druhy literatury. A velmi často hovořili o návodu k pračce.

 Hlouček dívek sedících na dece pod stromem, chovajících panenky v náručí popíjejících čaj a mlsajících sušenky. Blik. Skupinka těch samých dívek běžících ulicí s balónky v ruce. Blik. Ty samé dívky skákající přes švihadlo smějící se svým holčičím vtípkům. Na druhé straně dívka se špínou za nehty a rozbitým kolenem, já.

   Před několika dny mi přišel e-mail s pozvánkou na jistou společenskou akci, které jsem se dnes zúčastnila. Protože to byla akce formální, vyžadovala se společenského oblečení.

   Dnes popravdě nevím, co chci napsat. Jsem hrozně zmatená. V poslední době se toho tolik stalo, tolik jsem se toho dozvěděla. Tolika věcem jsem byla svědkem. Nevím, co si mám o všem myslet.

  Kosení zahrady nepovažuji za relaxaci. Ne pro tělo. Pro mě není nic uklidňujícího na tom, běhat po naší rozlehlé zahradě za sekačkou a prolévat hektolitry potu, nicméně u toho alespoň nemusím přemýšlet a dovoluji svým myšlenkám volně a zběsile plynout na všechny strany.

  Protože máme zahradu opravdu velkou, asi tak třikrát větší než si nyní představujete, mám hodně času na to jen tak myslet na hlouposti a představovat si různé věci.

  Minulý týden, při pravidelném středečním kosení, ano kosíme každou středu, se mé myšlenky zatoulaly opravdu podivným směrem.

   Jsem velký fanda filmů a opravdu si užívám chození do kina. Ten zvuk a obraz mi sebelepší televize nemůže vynahradit. A hlavně, jde o ten pocit být v kině, plný sál cizích lidí, kterým se líbí a zajímá je přesně ten film co vás. Známí neznámí. Dnes ovšem nebyl sál plný cizích lidí.

  Protože nejsem osoba, která má času nazbyt, na televizi se moc nedívám. Nedávno se mi však poštěstilo urvat si trochu času pro sebe a být chvíli doma. Ta chvíle, kdy jsem po skoro měsíci zapnula televizi, byla téměř magická.  Protože jsem osoba milující hudbu, rozhodla jsem se pustit si nejmenovanou českou hudební televizi, jejíž název se shoduje s názvem smyslového orgánu.

  Protože hudbu poslouchám denně, ale pouze ve svém telefonu mobilním, zaměřila jsem se tentokrát na videoklipy a jejich zpracování. Náměty nejsou příliš originální a klipy se někdy liší jen velice nepatrně, ráda bych se na některé náměty zaměřila a podělila se s vámi o poznatky, které mé ne moc vitální oko zachytilo. (Mám obě oči).