Mr. Proper

    Pro všechny studenty vysokých škol teď nastává kruté období.  Zkoušky, zápočty a podobná zvěrstva. Po vánoční pauze je téměř nadlidský výkon donutit se sednut nad knihy a koncentrovat se déle než 10 minut. Když už seberete všechny síly a otevřete po půl roce knihy, na které zatím jen usedal prach, zjistíte, že je tolik různých možností jak trávit čas.

  Zkouškové období se velmi často projevuje uklizenými pokoji a naleštěnými klikami. Prach ani smetí se v tomto období na svém místě dlouho neudrží, protože se to musí uklidit zrovinka teď, co na tom, že za pár hodin je zkouška.

  Někteří, třeba jako já, to mohou hnát do extrémů. Včera jsem sebrala veškeré odhodlání a usedla nad knihy. Po pár minutách zírání na špatně čitelný text, mé oko zabloudilo na koberec. V minutě jsem se rozhodla, že nutně potřebuju zakoupit plovoucí podlahu, protože ten koberec je opravdu odporný. Fakt, že podlahu kupuji už více, než půl roku je velmi nepodstatný. Obeznámila jsem se svým plánem přítele, který mě málem zavraždil pohledem, a vydali jsme se vybírat.

  Vybrali jsme hned v druhém obchodě, krásnou tmavou podlahu, a co víc, za skvělou cenu. :D Vrátili jsme se domů poněkud brzy, knihy na stole zlověstně číhaly. Proto jsem se rozhodla, že tu podlahu musíme položit, hned! Asi hodinu jsme zápasili s kobercem, kterých odmítal spolupracovat a trval na tom, že v pokoji zůstane. Když jsme toho chlupatého parchanta konečně srolovali a odnesli do útrob našeho sklepa, bylo něco po deváté. Já urputně trvala na svém, že podlaha musí být již dnes. Tak jsme pokládali, pokládali, řezali a měřili a pak zase pokládali. Tak jsme si hráli až do půl 2 ráno. Kdyby přítel nebyl k smrti unaven, tak mě nakope do míst, kam Slunce nesvítí.

  A co dělám dnes? Namísto studia píšu po několika měsících článek na blog. Bůh při mně v úterý stůj! :D